Sebevraždy panen

Původní název: The Virgin Suicides
Autor: Jeffrey Eugenides
Překladatel: Martina Neradová
Rok vydání: 2013
Počet stran: 244
Vazba: vázaná

Cecilia, Lux, Bonnie, Mary a Therese - pět k nerozeznání krásných sester, kolem nichž se točí životy lidí na předměstí Detroitu - žijí se svojí matkou a otcem v domě, ve kterém se postupně začne rozpadat nejen jejich rodina, ale i celé jejich životy.

Dívky jsou pro mnohé symbolem dokonalosti. Jejich půvab a tajemství lákají každého, aby se jim přiblížil, nebo je alespoň z povzdálí sledoval. Chlapci odnaproti jsou k nim vábeni téměř nadpozemskou silou, a když dojde k dramatům, otřásne to jimi po zbytek jejich životů.

Na pozoruhodné sestry Lisbonovy už nikdy nebudou schopni zapomenout. Nyní si postupně vybavují jednotlivé detaily a zajímavosti z jejich krátkých životů, a snaží se pochopit, co se tehdy vlastně přesně stalo...

Sebevraždy panen je jednou z nejpůsobivějších knih, jakou jsem kdy četla - a to tím spíše, že je autorovou prvotinou. Nikdy by mě nenapadlo, že kniha, u které vím už z první strany, jak dopadne, ve mně dokáže vyvolat tolik citů a svým vývojem mě neustále překvapovat. Snad jako bych se chtěla přizpůsobit autorově jemnému a citlivému vypravování, četla jsem ji velmi pomalu a pozorně; vychutnávala jsem si každou větu, jíž Jeffrey Eugenides vyjádřil krásu i ohavnost světa. Jeho styl je velice živočišný; má dar vystihnout věci přesně takové, jak se s nimi v životě setkáváme, s pozoruhodnou vnímavostí spisovatele. Jeho popisy jsou často surové, a přesto je celkové dílo obzvláště něžné a dojemné. Ačkoli ve své knize Eugenides předkládá věci bez jakýchkoli příkras, jako na čtenáře na mě nepůsobily odpudivě, naopak jsem se neustále dojímala krásou jeho vyjádření. Při čtení této knihy jsem se znovu zamilovala do světa, v němž žiji.

V roce 1999 na základě knihy vznikl film v režii Sofie Coppolové

Kniha je nekonvenční a nevšední nejen svým námětem, ale i zpracováním. Příběh je vyprávěn v množném čísle, s čímž jsem se ještě v žádné jiné knize nesetkala. Bylo to velice originální a zajímavé. Nešťastné životy sester Lisbonových nám přibližují mladíci z jejich okolí, kteří byli do dívek zamilovaní od první až do poslední chvíle. Snažili se jim být nablízku, pokusit se je zachránit, nebo alespoň pochopit. V jejich podání byl příběh ještě srdceryvnější, dojemnější a romantičtější, než by kdy mohl být z pohledu běžného vypravěče. Čtenář měl díky tomu navíc pocit, jako by byl všech událostí neoddělitelnou součástí. Pro mě se z toho stal naprosto jedinečný a nezapomenutelný čtenářský zážitek.

Na Sebevraždy panen jsem se těšila velmi dlouhý čas a měla jsem na knihu ohromná očekávání, nikdy by mě proto nenapadlo, že by je její autor mohl dokonce ještě překonat. Je to nesmírně překvapivý příběh, psaný tím nejkrásnějším jazykem. Je vesměs velice smutný a chvílemi i děsivý, ale obklopuje ho nenapodobitelná atmosféra, v níž spočívá ohromný půvab celého příběhu pěti dospívajících dívek. Obzvláště jsem si zamilovala líčení přírody všude kolem, patří k těm nejryzejším, jaké jsem kdy četla. Jeffrey Eugenides mě opravdu nadchl a velmi brzy se musím pustit do nějaké jeho další knihy. Jsem si ovšem jistá, že na jeho debutový román Sebevraždy panen nikdy nezapomenu...

Hodnocení: 6/5

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Host, jehož velkorysé a vstřícné spolupráce si velice vážím...